Oči jsou oknem do duše. Ale co když chybí?

Kočičí oči jsou malým zázrakem přírody.
Dokážou vidět za šera, zachytit téměř nepostřehnutelný pohyb a během okamžiku změnit svůj vzhled.
Co když ale kočka o oči přijde? Znamená to, že už nemůže žít šťastně?
Příběh Adélky z FELITI ukazuje, že skutečnost může být úplně jiná.

Říká se, že oči jsou oknem do duše. A kdo někdy pohlédl do kočičích očí, určitě chápe proč. Jednou jsou něžné a důvěřivé, jindy tajemné, pozorné nebo připravené k lovu.
Ale kočičí oči nejsou jen krásné. Jsou to pozoruhodné orgány, které se během evoluce přizpůsobily životu malého predátora.
Pojďme nahlédnout do jejich tajemství.

Proč kočkám ve tmě září oči?

Určitě jste to někdy viděli. Posvítíte si večer na kočku a její oči se rozzáří jako dvě malá světýlka. Není v tom žádná magie.
Za sítnicí kočičího oka se nachází odrazivá vrstva zvaná tapetum lucidum. Funguje trochu jako zrcadlo. Část světla, která prošla sítnicí, odráží zpět, takže světlocitlivé buňky dostanou další příležitost ho zachytit.
Kočky mají navíc v sítnici velké množství tyčinek – buněk citlivých na slabé světlo. Díky tomu dokážou za šera vidět podstatně lépe než my.

Aha! Kočka ale nevidí v absolutní tmě. I její oči potřebují alespoň trochu světla. V úplné temnotě se musí spolehnout na jiné smysly.

Proč mají kočky místo kulatých zorniček úzké štěrbiny?

Ráno se podíváte na svou kočku a její zorničky jsou jako dvě tenké čárky. Večer jsou z nich velké tmavé kruhy. 
Jak je to možné?
Kočičí zorničky dokážou mimořádně výrazně měnit svou velikost. Za jasného světla se stáhnou do úzkých svislých štěrbin, aby omezily množství světla pronikajícího do oka. Za šera se naopak široce rozevřou.
Svislé zorničky mají ještě jednu zajímavou vlastnost. Podle výzkumů pomáhají některým menším predátorům, kteří loví ze zálohy, přesněji odhadovat vzdálenost ke kořisti.
A všimli jste si, že velké kočkovité šelmy, například lvi, mají zorničky kulaté? Tvar zorniček totiž souvisí nejen se způsobem lovu, ale také s velikostí a životním stylem zvířete.

Vidí kočky svět stejně barevně jako my?

Možná vás překvapí, že kočky nevidí černobíle, jak se někdy traduje.
Barvy rozlišují, ale jejich barevné vidění je omezenější než lidské. Lépe vnímají například modré a některé žlutavé odstíny, zatímco červenou a zelenou od sebe rozlišují obtížněji.
A ještě něco: kočičí zrak není tak ostrý jako náš.
Pro kočku je totiž důležitější zachytit pohyb než dokonale rozeznat drobné detaily.
Proto ji může okamžitě zaujmout nepatrný pohyb hračky nebo hmyzu, kterého si člověk sotva všimne.

Kočka tedy nevidí lépe než člověk ve všem. Vidí jinak – přesně tak, jak to potřebuje její způsob života.

Třetí víčko: Skrytý ochránce kočičího oka

Věděli jste, že kočky mají kromě horního a dolního víčka ještě třetí?
Říká se mu mžurka a nachází se ve vnitřním koutku oka.
Pomáhá chránit povrch oka, rozprostírat slzný film a udržovat rohovku zvlhčenou.
Za normálních okolností si jí téměř nevšimneme. Pokud je ale dlouhodobě výrazně viditelná, může to signalizovat zdravotní problém.
Kočičí oči jsou zkrátka pozoruhodné.
Ale právě teď přichází otázka, která je pro nás ve FELITI mnohem důležitější než všechny tyto zajímavosti.

Co když kočka o svůj zrak přijde? A co když přijde dokonce o obě oči?

Seznamte se s Adélkou. Kočičkou, která vidět nepotřebuje, aby mohla žít naplno.

Jedna z našich krmiček našla malé kotě ve velmi vážném stavu. Oči mělo natolik zasažené hnisavým zánětem, že už je nebylo možné zachránit.
Obě musely být chirurgicky odstraněny.
Když se na takové kotě podívá člověk, často ho jako první napadne lítost.
Jak bude žít? Jak najde misku s jídlem? Jak pozná, kde je jeho pelíšek? Jak si bude hrát? A může být vůbec šťastné?
Dostala jméno Adélka.
A dnes nám tahle kočička dává odpověď na všechny ty otázky.
Z malého nemocného kotěte vyrostla spokojená kočka. Hraje si, mazlí se, bezpečně se pohybuje po svém domově a dokonce šplhá na vysoké škrabadlo.
Nevidí. Ale žije. A podle toho, jak se chová, je zřejmé, že si svůj kočičí život dokáže užívat.

Jak se Adélka orientuje bez očí?

Kočka nevnímá svět pouze zrakem.
Má výborný sluch, citlivý čich a hmatové vousky, které jí pomáhají poznávat nejbližší okolí. Důležitá je také paměť prostoru.
Adélka ví, kde má své oblíbené místo, kudy se dostane k misce a jak vypadá její známé prostředí.
To samozřejmě neznamená, že slepota nepřináší žádná omezení. Přináší. Ale kočky se jim mohou pozoruhodně přizpůsobit.
A právě tady je něco, nad čím bychom se měli zamyslet.

My lidé vidíme Adélčin handicap. Ona prostě žije svůj kočičí život.

Nevíme přesně, jak kočka svou slepotu vnitřně prožívá. Nemusíme jí ale přisuzovat lidské představy o postižení a neštěstí.
Adélka nepotřebuje vědět, jak vypadá svět, aby v něm mohla nacházet radost.

Slepá kočka není automaticky nešťastná kočka

Bohužel se stále setkáváme s představou, že zvíře, které přijde o zrak, už nemůže mít kvalitní život.
A někdy může zaznít i otázka, zda by nebylo lepší ho uspat.

Chceme proto zdůraznit jednu zásadní věc: samotná slepota ani ztráta obou očí nejsou důvodem k eutanazii.

Pokud kočka netrpí nezvládnutelnou bolestí nebo jiným závažným onemocněním, může i bez zraku prožít mnoho spokojených let.
Potřebuje především bezpečný domov, stabilní prostředí a člověka, který rozumí jejím potřebám.
Volně venku by jí hrozilo příliš mnoho nebezpečí. Doma ale může mít své hračky, pelíšky, škrabadla i oblíbená místa k odpočinku.
Pomáhá, když zbytečně nepřemisťujeme nábytek, necháváme misky a toaletu na stejných místech a před dotykem na kočku promluvíme.
A hlavně jí dovolíme být kočkou.
Hrát si, objevovat, šplhat, mazlit se a odpočívat.
Přesně tak, jak to dělá Adélka.

Oči jsou oknem do duše. Ale duše nezmizí, když oči chybí.

Když dnes vidíme Adélku spokojeně odpočívat nebo šplhat na škrabadlo, nepřemýšlíme nad tím, co jí chybí.
Vidíme kočku, která dostala šanci.
A která nám svým životem připomíná něco velmi důležitého.
My lidé často hodnotíme život podle toho, co jsme ztratili. Kočky nám ale svým chováním ukazují, jak velkou schopnost přizpůsobení mají.

Adélka nemá oči. Ale má svůj domov, své oblíbené hry, lidskou náruč a život, který stojí za to žít.

A tak se vracíme k otázce ze začátku.
Říká se, že oči jsou oknem do duše.
Ale možná se do kočičí duše nemusíme dívat očima.
Někdy stačí pozorovat, jak spokojeně přede, jak nám důvěřuje a jak si užívá každý další den.

Protože to nejdůležitější se někdy vůbec nedá vidět.

Ve FELITI věříme, že každá kočka si zaslouží šanci. Zdravá, nemocná i handicapovaná. Pokud chcete podpořit naši práci, navštivte www.feliti.cz nebo náš charitativní e-shop. Každý nákup pomáhá kočkám, které naši pomoc potřebují.