„Já ty kočky miluju.“ Jenže co když samotná láska nestačí? Skutečný příběh přibližně 25 koček, jedné starší paní a nelehkého hledání cesty k pomoci.

„Já ty kočky miluju.“ Věta, kterou slýcháme často. Jenže někdy se za ní skrývá příběh, ze kterého člověku opravdu není dobře.

Začalo to láskou ke kočkám. Dnes jich je kolem pětadvaceti.

Představte si krásný, původně nový dům. Žije v něm osmdesátiletá paní, která miluje kočky. A já věřím, že je kdysi opravdu milovala a chtěla jim dát domov.

Jenže dnes jich má přibližně 25. Přesný počet neznáme. Paní nás dovnitř domu nechce pustit, takže ani netušíme, kolik koček se uvnitř ještě skrývá.

Dům, který byl kdysi krásný a upravený, se postupně změnil k nepoznání. Kočky ho podle informací, které máme, svými výkaly, močí a neustálým značkováním prakticky zdevastovaly. Zápach po nekastrovaných kocourech, znečištěné podlahy, nábytek a další vybavení. To, co mělo být bezpečným domovem pro člověka i zvířata, se postupně proměnilo v prostředí, ve kterém už dávno nejde jen o zničený majetek, ale především o životní podmínky samotných koček.

Kočky se navíc potulují po celé vesnici a sousedům už dochází trpělivost.

Paní ale problém nevidí.

„Je mi osmdesát let, už toho moc nezvládnu. Ale já ty kočky miluju.“

A v tu chvíli si člověk položí otázku: Kde vlastně končí láska a začíná utrpení?

Jedna kočička, krásná koťátka… a spirála se roztáčí

Podobné příběhy mají často až překvapivě obyčejný začátek.

Někdo si pořídí kočičku. Má ji rád, stará se o ni, mazlí se s ní. Pak se narodí koťátka. Jsou krásná, roztomilá, a tak si je nechá. Vždyť se přece nějak uživí.

Jenže koťata dospívají. Přicházejí další. A další.

Z několika koček je najednou deset, dvacet, třicet…

A člověk, který je původně chtěl zachránit nebo jim dát hezký život, najednou nezvládá zajistit ani základní péči.

Docházejí peníze na krmení. Na veterináře už nezbývá vůbec. Kočky bývají nemocné, rodí se další koťata a některá umírají ještě dřív, než pořádně začnou žít.

Někdy přijde zoufalství. Někdy rezignace.

A někdy, což je snad ještě horší, si člověk vůbec nepřipustí, že je něco špatně.

Pořád stojí za svým.

„Já ty kočky miluju a dělám pro ně to nejlepší, co můžu.“

Jenže láska sama o sobě nestačí.

Kočka potřebuje nejen pohlazení, ale také dostatek kvalitního krmení, bezpečné a čisté prostředí, veterinární péči a především odpovědného člověka, který dokáže zabránit nekontrolovanému množení.

Nejtěžší někdy není odchytit kočku. Nejtěžší je udržet vlastní emoce na uzdě.

Přiznám se, že při podobných případech se ve mně mísí tolik pocitů, že se někdy opravdu těžko hledají správná slova.

Vztek. Zoufalství. Bezmoc. Nepochopení.

Díváte se na situaci, která už dávno přerostla člověku přes hlavu, a on stále tvrdí, že žádný problém neexistuje.

Máte chuť mu říct všechno, co si myslíte.

Jenže přesně to udělat nesmíte.

Protože pokud chcete těm kočkám skutečně pomoci, musíte se s jejich majitelem nějak domluvit.

A věřte mi, že to někdy není vůbec jednoduché.

Já si při takových jednáních raději dávám ruce do kapes.

A v duchu si pořád opakuji: Nejsi tady proto, abys někoho přesvědčila, že máš pravdu. Jsi tady kvůli těm kočkám.

Musíte se ovládnout, jednat s pochopením, trpělivostí a empatií. I když je to člověk, jehož přístup ke zvířatům vůbec nechápete.

Protože jedna hádka může znamenat zavřené dveře.

A za těmi dveřmi zůstanou kočky, kterým už nikdo nepomůže.

Naštěstí se nám podařilo udělat první krok

V tomto konkrétním případě paní nakonec s kastracemi souhlasila.

Postupně nám kočky vydává a my zajišťujeme jejich kastrace. Kolik jich ale v domě ještě zbývá, zatím nedokážeme určit.

Je to práce na dlouho. Vyžaduje trpělivost, opakovaná jednání a také peníze, kterých máme jako nezisková organizace stále nedostatek.

Ale alespoň se něco začalo měnit.

Každá vykastrovaná kočka znamená, že se nebude dál nekontrolovaně množit. Že se nenarodí další nechtěná koťata do prostředí, které už dnes nezvládá zajistit odpovídající péči všem zvířatům.

Samozřejmě víme, že samotná kastrace nevyřeší všechno. Pokud zvířata žijí v nevyhovujících podmínkách, potřebují další pomoc. A pokud jsou vážně ohrožená, je nutné zapojit také příslušné orgány.

Ale zastavit množení je zásadní první krok.

Když někdo říká, že miluje kočky, ještě to neznamená, že jim skutečně pomáhá

Za více než deset let práce ve FELITI jsme pomohli zajistit přes 10 000 kastrací.

Za každou z nich se skrývá nějaký příběh. Některé končí šťastně, jiné bohužel ne. Někdy už přichází pomoc tak pozdě, že můžeme jen zajistit, aby zvíře dál netrpělo.

A za ty roky jsem pochopila jednu důležitou věc.

Pomáhat kočkám neznamená jen milovat zvířata. Znamená to také naučit se jednat s lidmi. Někdy s těmi nejúžasnějšími, kteří pro své kočky dělají první poslední. Jindy s lidmi, u kterých jen těžko chápete, jak mohou sami sebe považovat za milovníky zvířat.

Ale naším úkolem není lidi soudit. Naším úkolem je pomoci zvířatům.

A právě proto někdy musíme potlačit vlastní emoce a hledat cestu, jak se domluvit.

Neznamená to samozřejmě zavírat oči před utrpením. Znamená to zvolit takový postup, který má největší šanci kočkám skutečně pomoci.

Nenechte to dojít tak daleko

Příběh naší osmdesátileté paní ještě nekončí. Nevíme, kolik koček se nám nakonec podaří vykastrovat ani jak dlouho bude trvat, než se situace stabilizuje.

Ale věříme, že se nám podaří zabránit tomu nejhoršímu.

A pokud má tento příběh nějaké poselství, pak je velmi jednoduché.

Skutečná láska ke kočkám znamená také odpovědnost. A právě včasná kastrace je jedním z nejdůležitějších kroků.

Každá další generace znamená riziko dalšího množení, nemocí a utrpení.

Pokud se ve vašem okolí nekontrolovaně množí kočky, řešte situaci včas. A pokud máte doma kočku, kterou neplánujete využívat k odpovědnému chovu, poraďte se s veterinářem o vhodném termínu kastrace.

FELITI pomáhá s kastracemi opuštěných a volně žijících koček. O pomoc můžete požádat prostřednictvím našeho webu www.feliti.cz.

A pokud chcete naši práci podpořit, budeme moc rádi. Každá darovaná koruna nám umožňuje pomáhat dalším kočkám, které se samy o pomoc přihlásit nedokážou.

Protože opravdová láska ke kočkám není o tom, kolik jich máme. Ale o tom, jaký život jim dokážeme zajistit.

Alena za tým FELITI z. s.